Šestý den

Dopoledne jsem si sbalil věci a šli jsme na poledne podepsat ubytovací smlouvu. Jak už jsme si stačili všimnout, dochvilnost není devízou tureckých občanů. Majitel přišel asi o hodinu později. Budu bydlet s Yasinem z Francie, Pjotrem z Polska a Sebastianem z Německa. Jsou to bodří a zároveň dobří kluci. Dali jsme měsíční najemné, depozit a provizi pro realitku (celkem ~6600 Kč každý). Sebastinovi a Yasinovi nešlo vybrat z bankomatu, tak jsem to cvaknul i za Bastiho. I mě zprvu nešlo vybrat, ale v několikátém bankomatu jsem peníze dostal. Myslíme si, že po nás jde Interpol a zmrazil nám účty. V bytě s majitelem kontrolujeme, jestli je vše OK a dostáváme instrukce, jak zapnout pračku, jak zapálit karmu a plynové topení, atd. Pak jdeme nakoupit jídlo a alkohol a hned pořádáme kolaudačku. Špagety, pivo, vodka, víno. Pro každého něco. Bylo nás osm, přišla polka Paula, litevkyně Ugne a polský pár Eliška a Marek. Později jsme měli sraz s mentorem Tolganem, který nás vzal do klubu v centru, který byl rezervovaný jen pro studenty Erasmu. Klub byl malý, drahý, hlasitý, přeplněný. Bylo tam aspoň 100 erasmáků, většina z nich z druhé ze dvou ankarských univerzit. Šli jsme před klub, kde bylo taky spousta lidí. S Yasinem a Pjotrem jsme se rozhodli s drinkem v ruce dát řeč s každým, kdo se nám dostane pod ruku. Nebyli tam jen studenti Erasmu, ale i mimoevropští studenti, například z Ukrajiny, Běloruska, Tádžikistánu, Iránu, USA. Holka z Běloruska s očima, jaké má Mila Jovovich, mi řekla, že nejsem jediný Čech v Ankaře a přivedla Martina, kluka z Prahy. Vyměnili jsme si čísla, že zajdem o víkendu na pivko. Z rozhovorů jsme zjistili, že ta druhá univerzita je větší, známější a se všemi předměty v angličtině. Nevadí. Jsem rád, že nemusím bydlet na kolejích v kampusu někde za Ankarou, jako oni. Na byt se vracíme pěšky v pěti lidech (Basti zůstal na bytě kvůli průjmu a přidali se k nám Ela s Markem) s heslem "advanture and fight". Chvíli jdeme tajně za Paulou a Ugne, které si vedou za ruku turečtí mentoři Tolgan a jeho kámoš veterinář k sobě domů. Cestou jsme se dali do řeči a fotili se s dělníky, kteří opravovali na ulici prasklé potrubí. Jejich šéf mi vzal 0,7l sklenici na pivo a řekl, že děkuje za dárek.